Přetváření hadrů

Opavdu nesnáším vyhazování oblečení... Takže mám pak plnou šatnu věcí, které mi nejsou, nebo se mi nelíbí, nebo je prostě z nějakého důvodu nenosím. A tak si často hraju s nůžkami:) Tady je jeden malý a jednoduchý tip, ale určitě sem toho dám víc, jen co nafotím nějaké svoje výtvory...

A co vaše nehty?

Myslím si že je krásné pečovat o svoje nehty. Alespoň mně vždycky udělá radost, když mám hezky nalakované nehty, a většinou ani nezáleží na tom, jestli jde o složitý vzor nebo jednoduchou nevýraznou barvu. V jednoduchosti je krása, samozřejmě. Ale na druhou stranu... Tady je pár tipů :)

Budu moc ráda za nějaké reakce, třeba když napíšete, co se líbí na nehtech vám, nebo i doporučíte nějaké další osvědčené triky! :)

 

Ideální na zimu, i když v jiných barvách by se to hodilo i jindy... Technika s těmito molitanovými polštářky není těžká a ani není třeba kupovat nějaké speciální, vetšině z nás se jich asi doma válí dost...

 

Taky ještě máte doma barvy na sklo? Perfektní způsob jak je využít. A navíc je to hodně jednoduché :)

 

Tohle je strašně zajímavý nápad. Sama jsem to ještě nezkoušela, ale rozhodně to mám v úmyslu!

 

Podle mě dost nápadité, ale tady to chce speciální štěteček, moc obvyklých, doma se válejících věcí ho nenahradí... Ale ráda si nechám poradit, pokud se některé z vás povedlo zaimprovizovat s něčím jiným! 

 

A nakonec jedna praktická věc. Tohle sama hodně používám, prostě dáte spodní barvu, vezmete proužek lepenky a díky ní už si vytvoříte rovné linie jakkoliv chcete. Ale dejte pozor jestli máte první barvu pořádně zaschlou, chce to počkat třeba i třičtvrtě hodinky, ta izolepa chytá lak docela dlouho a je škoda si to taklhe zničit :)

 

Ach ta krajka

V poslední době úplně miluju krajku na oblečení. Sama mám krásné ,,malé černé" šaty s krajkou a holými zády, někdy sem dám fotku. Tyhle se mi hrozně líbí, narazit na ně v obchodě za přijatelnou cenu, už je mám doma!

Úplné zatmění

Dnes jsem viděla film Úplné zatmění. Hraje v něm Leonardo DiCaprio a David Thewlis (Remus Lupin z Harryho Pottera) a je to drama z roku 1995. Příběh je o básnících - Verlainovi a Rimbaudovi - a je založen na skutečných osobách a událostech. Verlaine žije v Paříži vcelku spokojeně se svou manželkou, než za ním přijede mladý Rimbaud (podívejte se na to už kvůli dvacetiletému DiCapriovi). Podle mě je to skvěle udělaný film, reálný, plný hlubokých myšlenek i šílenství obou básníků. Přibližuje dobu, ve které žili, ideály, které platili a které oni se rozhodli změnit. Je to od polské režisérky Agnieszky Holland, která momentálně pracuje na seriálu pro české HBO Hořící keř (o Janu Palachovi).
Co se týče herců, DiCaprio je jako vždy bezchybný a stejně tak Thewlis, kterému jeho šílenství opravdu věříte, stejně tak jako zoufalství a lásku. Nevím jak moc dáte na čsfd, ale Úplné zatmění tam má hodnocení 78%, takže asi nejsem jediná, komu se to líbilo.

Na závěr Rimbaudova věta, která se mi nějak zakotvila v hlavě:

 Jediné, co je snesitelné, je, že nesnesitelné není vůbec nic.

Začala jsem ,,cvičit"

Píšu to v uvozovkách, protože pod pojmem cvičit si představuji něco náročného, nepříjemného nebo nudného. To, co jsem si teď docela zvykla praktikovat, zabere dvě tři minuty a pomáhá mi to, kdyby ne k dobré postavě, k dobrému pocitu určitě. A to je podle mého přijatelný výsledek.

Jediné, co tenhle ,,cvik" obnáší, je dát ruce na zem, jako když chcete dělat klik. Natažené nohy, zpevněné tělo, neprohýbat se v kříži, prostě klik. Až na to, že žádný klik neděláte. Prostě v téhle poloze dvě minuty vydržíte. Mám to od jednoho trenéra kung fu, muže, který umí bojové umění tak, že by dokázal zabít a má tak perfektně zvládnuté svoje svaly, že by mu kdejaký sportovec mohl závidět. Řekl, že chápe, že nikdo z nás nechce denně dvě hodiny cvičit. Ale že když nebudeme pro svoje tělo nic dělat, v pětačtyřiceti budeme chodit o holi. Samozřejmě že přeháněl. Ale přesto - měl pravdu.

Říkal nám, že svoje svaly samozřejmě procvičujeme každý den - chůzí a vlastně všemi pohyby, co za den uděláme. Ale procvičují se tím jen kosterní svaly. Ovšem, to je většina svalů, takže hurá, máme skoro po starostech. Jediné, čeho si musíme sami hledět, jsou ,,hluboké svaly", které žádnými obvyklými cviky neprocvičujeme. A na ty právě funguje stoupnout si jako do kliku a vydržet. Co nejdéle. Po nás chtěl dvě minuty, řekl, že on vydrží v pohodě třicet. Vlastně že to vydrží každý z nás, protože když nám začne v hlavě připadat že už nemůžeme, tělo může ještě na 95%.

Jestli to budete zkoušet, nenechte se odradit prvním pokusem. Protože poprvé jsem si myslela, že ty dvě minuty nevydržím. Vlastně jediné, co mě donutilo vydržet, bylo těch zbylých třicet lidí v tělocvičně, kteří by si o mně mohli pomyslet, že jsem slabá. Bylo to hrozné, třásly se mi ruce, bolelo mě břicho, zrudla jsem. Přesto jsem se rozhodla to za týden zkusit znovu. A tentokrát ty dvě minuty uběhly jako nic. Tak jsem si řekla, že když můžu něco dělat pro svoje tělo, a není to pro mě nijak náročné, proč by ne. Takže teď skoro každý den večer tohle dělám. Pustím si k tomu MP3ku, nějakou oblíbenou písničku, a držím. Teď už tak dvě a půl, nekdy tři minuty. A, světe div se, mám mnohem pevnější břicho, silnější ruce a skvělý pocit :)
Věřte mi, zkuste to.

Na úvod

Ahoj.
Proč blog?
Protože jsem taková. Dostanu nápad a chci se o něj podělit. Vidím fotku a chci aby ji viděli i ostatní. A tohle je, zdá se, dobrá možnost jak to zrealizovat. Předem se omlouvám za rádoby hlubokomyslné úvahy, které se tu možná sem tam objeví, ale třeba se vám to naopak bude líbit. A třeba si to ani nikdo nebude číst, nebo sem já nic podobného dávat nebudu. Uvidíme, jestli mi to vydrží, protože, musím se přiznat, že tohle není první můj pokus psát blog. Ale snad mi to tentokrát vyjde. Hodlám sem dávat recenze na filmy či knížky, fotky, nápady, všechno možné co se týče módy nebo životního stylu. Kdo ví, jak to dopadne, ale třeba to pro vás bude inspirativní. 
Tak jde se na to!